Bezobslužné a bezúdržbové zdroje tepla jsou populární nejen v Praze, ale i v dalších velkých městech. Díky nízkým pořizovacím nákladům a šetrnosti k životnímu prostředí je centrální vytápění preferovanou volbou i pro vznikající bytovou výstavbu.
Zvlášť ve velkých městech patří mezi preferovaná řešení dálkové vytápění z centrálních rozvodů. To má několik dobrých důvodů. Tepelná energie v jeho případě vzniká mimo místo spotřeby, do kterého je dopravováno horkovodním médiem. Takový způsob vytápění je pro uživatele nejen komfortní, ale i bezpečný, protože potřebnou teplotu regulují předávací stanice mimo byt.
Největším znečišťovatelem ovzduší ve velkých městech je automobilová doprava. Další v pořadí jsou malá lokální topeniště, která nemají odlučovače ani nízkoemisní hořáky. Centrální zásobování teplem je ve srovnání s nimi nepoměrně ekologičtější. Například díky soustavě, kterou v hlavním městě provozuje společnost Pražská teplárenská, se podařilo výrazně snížit počet malých lokálních kotelen, jež emisemi z nízkých komínů zamořovaly své okolí. V případě této soustavy se hlavní zdroj tepelné energie v metropoli vůbec nenachází – teplo sem putuje z odsířené elektrárny Mělník. V rámci kogenerace tam teplo vzniká spolu s elektřinou, takže palivo je využito mnohem účinněji.
Centrální výroba tepla není závislá na jediném zdroji energie – dovoluje využít různá paliva včetně odpadu. Ta jsou navíc vzájemně zástupná, takže výpadek dodávky tepla nehrozí ani v případě nedostatku některého z paliv. Dalšími nepopiratelnými výhodami dálkového vytápění jsou dostupnost, bezobslužnost a bezúdržbovost. „Jedinou starostí odběratele je fakticky jen otočení ventilu na radiátoru. Dálkové vytápění nevyžaduje nákladné investice do vlastní kotelny ani její obsluhu a pravidelné revizní prohlídky. To z něj dělá komfortní a zvlášť v Praze populární řešení, které je díky nízkým pořizovacím nákladům a šetrnosti k životnímu prostředí atraktivní i pro nejmodernější developerské projekty,“ připomíná obchodní ředitel společnosti Pražská teplárenská, Tomáš Sluka.
Vodní kámen je tichý nepřítel, který se v bytových domech často projeví až ve chvíli, kdy začne nekontrolovatelně zvyšovat provozní náklady. Zanesené výměníky, rapidní nárůst spotřeby energie při ohřevu vody nebo neustálé výdaje za servis technologií představují pro společenství vlastníků jednotek (SVJ) zbytečnou finanční zátěž. Právě s cílem těmto problémům předcházet se vydali správci bytových domů v Milovicích.
Než výbor SVJ nebo správce bytového domu podepíše smlouvu na „čisté“ tepelné čerpadlo, měl by znát rizika, o kterých se v prodejních nabídkách mlčí – od končících chladiv přes zatížení elektrické sítě až po skryté náklady, které dělají z „pohádkových úspor“ iluzi.
Povalují se vám v kočárkárně krabice plné starých faktur, nebo naopak netušíte, kam zmizela projektová dokumentace z rekonstrukce před pěti lety? Archivace dokumentů v SVJ není jen otravná byrokracie. Je to zásadní právní povinnost výboru. Pokud jako statutáři nedodržíte zákonné lhůty, riskujete pokuty od úřadů i žaloby od vlastníků za porušení péče řádného hospodáře. Pojďme si v této džungli udělat systém.