„Mé sousedce vadí i to, že dýchám“ aneb jak paranoia dokáže znepříjemnit život

Situace se netýká pouze „mladých“, kteří bývají často označováni za potížisty prvního typu (narušitele). Ne všichni „mladí“ jsou ze stejného těsta, stejně jako „ne všichni, kdo bloudí, jsou ztraceni“. Své o tom ví i šestadvacetiletá Kateřina žijící na pražském Břevnově ve svém bytě: „Má sousedka, co bydlí pode mnou, mne ustavičně chodí napomínat, že dělám hluk, přitom jsem nikdy žádný nedělala,“ svěřuje se nám.

Kateřina je mladá pracující dívka, co se na Břevnov do svého bytu přestěhovala po dokončení vysoké školy. Byt si zařídila dle svých představ a byla by v něm spokojená, kdyby nemusela řešit spory se svou neodbytnou a pravděpodobně i „poloparanoidní" sousedkou.

Jak začaly vaše spory se sousedkou?

Začalo to chvíli poté, co jsem se nastěhovala. Měl ke mně tehdy přijít chlap zkontrolovat spalinové cesty v domě. Má aktivní sousedka mu řekla, ať ke mně nechodí, že nejsem doma. Problém je, že já jsem doma byla a na toho chlapa čekala.

Jak jste řešila vzniklou situaci s kontrolorem spalinových cest?

No, volala jsem mu, proč nepřišel a dozvěděla se, že Blanka (sousedka) ho poslala pryč. Údajně mu řekla, že nemá cenu ke mně vůbec chodit, protože stejně nejsem doma. Chápete? (ironický smích)... Ten chlap si to ani neověřoval a odešel, ač jsem na něho čekala. Když jsem mu pak volala, proč nepřišel, odvětil, že ho paní pode mnou poslala pryč, že by údajně čekal zbytečně, když jsem ještě v práci. A to jsem samozřejmě nebyla!

A to je začátek Vašich sporů?

Úplný začátek ne. Úplně poprvé mě přišla osočovat, když jsem se nastěhovala a přivedla si domů první návštěvu – dva kamarády. Nedělali jsme žádný hluk. Uvařila jsem nám večeři a normálním tónem hlasu jsme spolu u jídla debatovali.

Myslíte si, že Blanka chtěla zabránit tomu, abyste měla čistý komín? Popřípadě Vám škodit zdravotně?

To si úplně nemyslím. I když je pravda, že je hodně škodolibá. Mám dojem, že jí dělá dobře, když může s někým něco řešit. Ona bydlí sama. Nemá evidentně žádného přítele, do práce taktéž asi nechodí, když stíhá sledovat každý můj sebemenší pohyb. Její celodenní náplní není asi nic jiného, než zkoumat v kolik hodin chodím domů, koho a jak často si zvu na návštěvy, jestli mám občas v bytě psa nebo jak často chodím na WC. Slyší naprosto všechno, anebo si to alespoň myslí.

Tuhle, když přišla zase ťukat, jsem měla na návštěvě dvě kamarádky. Podotýkám, že jsou slušné a vychované. Nikdy neděláme žádný hluk, maximálně si pustíme, pro atmosféru, tlumeně hudbu, ale nic víc. Kamarádky ji už znají, takže ví, že se u mě musí chovat slušně, div ne chodit jako myšky po špičkách.… No, abych to dopověděla ­– když přišla naposledy, tak jsem to už nevydržela a řekla jí: "Vám snad vadí i to, že dýchám?!"

Už jsem na to neměla nervy. Dělá ze mě blbce pokaždý, když si k sobě někoho přivedu. Víte, jak je to trapné pořád všem vysvětlovat, co je to za ženskou, a že nemá nic lepšího na práci? Dost mě to před mými přáteli ztrapňuje.

Jste si vědoma toho, že byste ji skutečně rušila?

To teda nejsem! Jednak ke mně chodí pokaždý, opravdu pokaždý, když si tam někoho přivedu, jako by se těšila, až mi zase udělá scénu! A to – upozorňuju – není jen v nočních hodinách! Ona má ve zvyku na mě chodit zvonit i přes den! Už si opravdu nevím rady, co s ní.

Jak proběhla její poslední návštěva u vás? Čím argumentovala?

Naposledy přišla, když jsem měla na návštěvě ony dvě kamarádky. Zrovna jsme seděly u stolu, povídaly si a ona přiběhla a začala křičet, že stěhujeme nábytek! Chápete to? Kamarádky byly u toho a viděly, jak si vymýšlí. Samozřejmě jsme nestěhovaly. Stejně tak bych jí mohla osočit já, že ona stěhuje nábytek a já nevim, co všechno. Věčně se mi v bytu rozléhá štěkot od jejího psa. A nechodím na ni řvát. Jí vadí i to, že si soused zařídil klimatizaci v bytě. Jeho zase osočuje, že i jí kvůli němu táhne do bytu.

Má trpělivost přetekla a vzhledem k tomu, že nevím, jak s ní racionálně vyjednávat a komunikovat, doufám, že si uvědomí, že má problém s paranoidními představami, ne-li bludy, a co nejdříve vyhledá odbornou pomoc. Sama už to nezvládám.

Děkujeme za rozhovor.

Jak asi tušíte – se sousedy, kterých se zmocní nutkání kontrolovat váš osobní život, příliš mnoho dělat nejde. Stejně jako někdo rád vyšívá, hraje tenis, sleduje fotbal atd., má někdo v zálibě kontrolovat dění na sídlišti / bytovém domě. Pokud je však váš soused/sousedka specifického charakteru, popř. máte podezření na psychickou poruchu, a nelze s ní/ním vyjednávat asertivně anebo dle doporučení z předchozího článku, pak existuje ještě jedna možnost řešení – obrátit se na bezplatnou psychologickou poradnu, kde by vám, dle charakteristiky paranoidního souseda/sousedky (slyší dupot, ačkoli vy ležíte u TV; slyší štěkot psa, ačkoli ho v bytě vůbec nemáte; chodí vás napomínat i poté co „normálně“ spláchnete své WC, atp.) mohli poradit, jak s takovým člověkem jednat.

Co byste poradili slečně Kateřině? Jak byste se vy stavěli k tomu, kdyby někdo omezoval vaše soukromí? Anebo máte obdobné problémy se svými sousedy? Piště nám své příběhy, problémy či kauzy na email anebo do komentářů pod články.