Rozúčtování tepla v bytových domech poprvé podle nové vyhlášky

Každé vyúčtování za teplo, které nájemník či vlastník bytové jednotky od správce svého domu dostane do konce dubna (nebo do 4 měsíců od konce zúčtovacího období), obsahuje dvě složky – základní a spotřební.

Základní složka představuje náklady rozpočítané na plochu bytu či nebytového prostoru a pokrývá také fixní náklady na pohotovostní výkon otopné soustavy, prostupy tepla, tepelné ztráty anebo vytápění společných prostor domu. Spotřební složka pak pokrývá náklady na teplo, které se dostane do bytu, kde ho uživatel bytu může prostřednictvím termostatických hlavic na radiátorech regulovat. Tyto náklady se počítají buď podle údajů z měřičů na přívodu tepla do bytové jednotky nebo poměrových měřičů – indikátorů, jimiž musí být povinně osazeny všechny radiátory v každém bytě bytového domu.

(Zdroj: ista ČR)

Nová vyhláška mění obě složky. Podle započitatelné podlahové plochy (základní složka) se nyní může rozpočítat jen 30-50 % celkových nákladů na teplo a zbytek podle skutečné spotřeby indikované měřiči. Spotřební složka se však zároveň musí pohybovat v rozmezí 80 – 200 % průměrné ceny tepla na m2 v daném domě. V praxi to znamená, že i v prázdných bytech, ve kterých se netopí, stejně zaplatíte 80 % průměrné ceny tepla. A naopak, pokud jste výrazně přetápěli, může se vaše spotřební složka vyšplhat až na dvojnásobek průměru.

Pokud neumožníte ve svém bytě montáž měřičů nebo indikátorů, nebo přístup do bytu pro odečet hodnot (když nejsou hodnoty odečítány radiově), vystavujete se také riziku stanovení spotřební složky nákladů výpočtem z průměrných nákladů. Ta se pak stanovuje ve výši trojnásobku průměrného nákladu na m2 v objektu.

„K nejčastějším otázkám, které jsme doposud k této nové vyhlášce zaznamenali, patří dotaz na to, jak správně stanovit poměr spotřební a základní složky. Na základě našich zkušeností je optimální postupovat na základě odborného posouzení tepelně izolačních vlastností objektu. Obecně je doporučováno (s ohledem na instalovaný typ poměrového měření v objektu) stanovení poměru spotřební a základní složky takto: v případě rozpočtu pomocí indikátorů použít poměr 50 % základní a 50 % spotřební složka, v případě měřičů tepla pak počítat spotřební složku 60 % a základní 40 %. Pokud se neuváženě a bez odborného posouzení sníží podíl základní složky, projeví se to ve vyúčtování zvýšením počtu bytů, které jsou mimo stanovené hranice limitů, a musí být při výpočtu dále korigovány,“ říká Jarmila Trčková, vedoucí rozúčtovacího oddělení společnosti ista Česká republika.

„V České republice lidé obecně vnitřní prostory přetápí. Zatímco jinde v Evropě lidé topí skutečně na maximálně 20 °C, u nás je obvyklé mít v bytě 22-24 °C, ale najdou se i tací, kteří topí ještě výrazně víc. K nim je nová vyhláška z dílny MMR nekompromisní,“ dodává ke změnám v rozúčtování nákladů na teplo Jarmila Trčková z ista ČR.

Kdo na nové vyhlášce prodělá?

Kuřáci, kteří topí naplno, a přitom hodně větrají. Zimomřiví lidé, kteří přetápějí, ale i otužilci, kteří se naopak snaží na teplu ušetřit. A nesmíme zapomenout ani na majitele prázdných bytů, v nichž se netopí vůbec.

Kdo si s novou vyhláškou polepšil nebo zůstal na svém?

Lidé, kteří udržují ve svém bytě optimální teplotu kolem 20-21°C.

Na mém vyúčtování se ale nic nezměnilo.

Pokud máte pocit, že se ve vašem vyúčtování nezměnilo nic, může to tak skutečně být. Pokud jste se do nových kritérií MMR vešli, žádná změna se vás nedotkne.

(Foto: ista ČR)