Reklama

Využijte 10% slevu na objednávku, kód SOUSEDEKNIHA

Tři typy „potížistů“ v bytových domech: narušitelé, lenivci a hujeři

, 24. 10. 2016

Činnost spjatá s údržbou bytu a problematickými sousedy je věčné téma. V některých případech stačí neohleduplné sousedy na rušivé jednání upozornit, v jiných je potřeba razantnějšího jednání. Jak postupovat v případě, kdy sousedské soužití je již na hranici slušného chování anebo porušování zákona?

V první řadě – nutno upozornit, že neexistuje pouze jeden typ „potížistů“, ale je jich hned několik. Mezi nejčastější a nejkomplikovanější skupinu se řadí ti, kteří svým chováním narušují dobré mravy anebo klid sousedů, a to zejména podle povahy a míry aktivity svého chování.

První a nejaktivnější skupinou potížistů v bytových domech jsou ti, kdo omezují své sousedy rušivým jednáním jako je například nadměrný hluk, poslech hlasité hudby, dennodenní hádky manžela s manželkou / manželky s milenkou manžela / rodičů s teenegery, ale též manuální práce na opravách bytu v nočních hodinách (zatloukat skobu pro obraz v jednu hodinu ráno sousedské vztahy příliš nepovzbudí a vymlouvat se na datla ve městě není příliš důvěryhodné).

Švábi, zápach, hluk a nepořádek. Jak se proti tomu bránit?

„Z bytu byl cítit zápach a po chodbě lezli švábi“, postěžovala naší redakci paní Milada žijící v bytovém domě v pražských Dejvicích. O tom, že někteří sousedé dokáží pěkně znepříjemnit soužití v jinak pokojných a udržovaných bytových domech ví své: „Nikdy jsem nezažila nic podobného. Od té doby, co se sem nastěhoval tenhle 26letý mladík, co si k sobě domů po nocích tahá samý kumpány, se pořádně nevyspím. S manželem jsme byli zvyklí na přátelské vztahy… Ještě v 90. letech v našem bytovém domě bydleli samí slušní lidé, co se navzájem znali a respektovali. No, pak se většina odstěhovala, někteří odešli ‚na věčnost‘ a my s manželem tu zůstali. Od té doby se mezi sousedy skoro neznáme a je vidět, že většina těhle mladých to má na háku.“

Jestliže zažíváte obdobné scénáře, je na čase zvážit následující kroky, které by mohly vést k efektivnímu řešení s „potížistou“:

1) Oslovte souseda

Ve chvíli, kdy se nepatřičné chování opakuje a soused pravidelně nevhodným způsobem znemožňuje pořádek v domě, nezbývá než souseda oslovit, aby své jednání umírnil. Mnohdy se však stává, že ani slušná domluva nepomáhá, a proto ve většině případů je osobní napomenutí neúčinné.

O problémech s nepořádnými sousedy ví své i šestatřicetiletá Gabriela, která žije sama v panelovém domě na východě Čech. „Náš soused je něco na ten styl novodobých hippes. Do bytu si sice nikoho často nevodí, za to, když už je doma, tak se rád pořádně zkouří, no a ten zápach z toho máme, díky společným šachtám, i my s malým Matýskem v bytě“, prozradila.

„Kýbl s ponožkami před dveřmi byl už opravdu moc silné kafe.“

Paní Gabriela souseda několikrát ústně napomenula, aby své chování zmírnil, nicméně její snaha vyšla, ve většině případů, vniveč. Dále pokračuje ve vyprávění: „Jeho (sousedova) neandrtálnost, dospěla, s prominutím, do takových rozměrů, že si jednou před dveře do svého bytu odložil kýbl s namočenými ponožkami. Po dvou týdnech, co to začalo opravdu smrdět, jsem to už nevydržela a vyhodila kýbl do popelnice. Vždycky, když jsem se snažila s tímhle sousedem komunikovat, akorát mě pourážel do sprostých slov a zabouchl dveře. Několikrát jsem volala i na městskou policii, protože pravidelně porušoval noční klid hlasitou hudbou. Policie sice dorazila, ale kromě napomenutí se mu nic nestalo.“

2) Napište dopis / písemné vyrozumění

V případě, kdy je osobní komunikace se sousedem bezvýsledná anebo nemáte odvahu, popř. nervy s „potížistou“ vyjednávat či ho nemůžete zastihnout doma, pak zkuste jinou metodu. Upozornění na nevhodné jednání písemnou formou se v praxi osvědčuje jako mnohem efektivnější než osobní střetnutí. Dopis, pokud se nejedná o vyrozumění od správce domu, není nutné zasílat poštou (stačí ho vložit do schránky). Avšak, v rámci důkazních materiálů o podniknutí patřičných kroků, je to výrazně doporučováno. Již samotná skutečnost, že potížistu oslovíte touto cestou, má několik výhod:

- Nemusíte čelit nepříjemné konfrontaci s někým, kdo by pravděpodobně na sousedskou domluvu neposlechl.

- Písemné psaní zvyšuje formalitu a důležitost celé situace.

- Může zachovat vaši osobu v anonymitě.

- Pokud do písemného vyrozumění připojíte odkaz na příslušný zákon, popř. vyhlášku či stanovy, které jsou porušovány, pak i z psychologického hlediska pravděpodobně zvýšíte své šance na to, aby se soused nad svým neohleduplným jednáním zamyslel a zjednal nápravu.

Podle charakteru potížistova jednání odkazujte na příslušné zákony:

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Zákon č. 23/1991 Sb., Listina základních práv a svobod
Zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích

3) Obraťte se na zástupce příslušného veřejného orgánu / osobu odpovědnou za správu

Pokud nezabere ani ústní anebo písemné upozornění na nevhodné chování, nezbývá než přistoupit k razantnějším způsobům vyjednávání. Vlastníci bytových jednotek by v takovém případě měli vyrozumět správce anebo osobu odpovědnou za správu domu, aby danou záležitost začal řešit.

Především z hlediska dlouhodobých a opakovaných porušování domovního řádu anebo stanov příslušného SVJ, je na místě vyrozumět správce domu, aby zahájil patřičné kroky a společně s ostatními majiteli bytových jednotek podnikl účinná opatření proti škůdci, a to zejména v případech, kdy jednání problematického souseda neruší jen vás, ale i ostatní sousedy. U družstevních bytů, jestliže byl rušitel předem písemně vyrozuměn o nepatřičném chování, je možné rozhodnout o vykázání takového člena z bytu.

4) Podejte návrh na zahájení přestupkového řízení

Teprve ve chvíli, kdy není možné se s potížistou domluvit žádnou rozumnou cestou anebo vyjednat kompromis, pak se můžete domáhat odstranění nepřípustného chování pomocí příslušného orgánu. O volbě rozhoduje charakter a naléhavost situace. Především v případě, kdy se jedná např. o rušení nočního klidu je na místě přivolat Městskou policii, která potížistovi dle závažnosti může uložit blokovou pokutu.

U dlouhodobých problémových jednání s potížistou, který nerespektuje stanovená pravidla, mají společenství vlastníků tu výhodu, že na základě návrhu zodpovědné osoby, mohou podat k soudu žalobu ohledně nařízení prodeje bytu vlastníka, jenž závažně narušuje, omezuje anebo jinak znemožňuje práva ostatních vlastníků bytových jednotek.

Druhou skupinou potížistů jsou ti, co vše mají tzv. „na salámu“ a svým laxním přístupem čili nečinností anebo neohleduplností poškozují své sousedy zejména nerespektováním domovního řádu, neuklízením ve společných prostorech, neúčastí na schůzích společenství, neplacením do společného fondu, nedbalostí spojenou s umísťováním předmětů ve společných prostorách anebo na chodbách, popř. nevhodnými návštěvami – vodí si do bytového domu skupiny osob, které záměrně poškozují majetek v bytovém domě, jejichž důsledkem jsou počmárané výtahy, domovní dveře a další. Tito „lenivci“ si své jednání mnohdy neuvědomují, a proto je efektivní pokusit se u této skupiny lidí zjednat nápravu ústní formou. Jestliže takového souseda „lenivce“ oslovíte, pravděpodobně zvýšíte své šance na úspěch. Tito lidé jsou ve většině případů natolik líní anebo pracovně vytížení, že proto, aby spor nevedl k soudnímu řízení (v případě, kdy zkombinujete oslovení ústní formou s písemným vyrozuměním a výhružkou na příslušný paragraf) pravděpodobně zjednají nápravu.

Třetí skupinou jsou zase naopak ti, kdo vyvíjí až příliš mnoho energie na to, aby dosáhli svých záměrů. Na členských schůzích SVJ neustále obtěžují se svými náměty na „vylepšení“ bytového domu, vehementně se snaží za každou cenu prosadit jen svůj záměr, přestože je většina proti. Takoví potížisté neustále vyhledávají podněty k tomu, aby mohli své názory s těmi sousedskými konfrontovat, což vede k tomu, že většina sousedů, majitelů bytů je demotivována s takovým člověkem něco řešit. V tomto případě je bohužel neúčinné takové sousedy oslovovat ať již ústní anebo písemnou formou. Takoví „hujeři“ jsou bohužel mnohdy otravnější než příležitostný randál od mladých sousedů nad vámi, kteří se dají ještě nějakým způsobem usměrnit.

Závěrem nutno dodat, že stejně jako v partnerství i spolužití v bytovém domě spočívá na domluvení pravidel, která budou sdílena a respektována. Základním pravidlem ke spokojenému sousedskému soužití je „nedělat druhým to, co nechci, aby dělali oni mně“. Takže jestliže uvidím, že soused se mnou chce jet výtahem, nezavřu mu před nosem, přestože on mně minule ano, nebudu naschvál trénovat step v bytě, ačkoli jsem v tom velmi dobrý, stejně jako nebudu nad míru obtěžovat sousedy svými nápady na vylepšení bytového domu anebo náměty na schůze (byť přínosné), protože mi již desetkrát řekli, že na to nemají čas. Důležité je si uvědomit, že vše lze nějakým rozumným způsobem řešit komunikací a slušným jednáním. Jestliže se většina sousedů naučí tímto pravidlem řídit, pak máte šanci, že budete ve svém bytovém, panelovém anebo družstevním bytě spokojeni.