Reklama

Využijte 10% slevu na objednávku, kód SOUSEDEKNIHA

Český ostrovní dům 2017

Daniel Adam Bergmann, 19. 8. 2017

Druhý ročník architektonické soutěže Český ostrovní dům o nejlepší hospodárná řešení pro soběstačné budovy třetího tisíciletí skončil. Týkal se skutečně existujícího rovinatého pozemku v obci Borovany blízko Českých Budějovic, v jehož okolí je rybník a umožňuje připojení na vodovod a elektřinu. Majitel pozemku, který plánuje stavět dvoupodlažní dům pro čtyřčlennou rodinu, se nyní rozhodne, kterou soutěžní variantu upřednostní k dopracování pro vlastní realizaci. I tím byl letošní ročník soutěže zajímavý, protože má ukázat, do jaké míry jsou navrhovaná udržitelná řešení uskutečnitelná v reálném životě.

Připomeňme si letošní zadání této největší studentské architektonické soutěže v ČR. Nemělo jít jen o nejlepší ostrovní řešení, tedy o nezávislost stavby na inženýrských sítích (elektřina, voda, kanalizace, teplo), ale navíc o přiblížení takového druhu řešení k běžnému rodinnému domu. Cílem nebyla absolutní soběstačnost, tedy naplnění definice slova „ostrovní“, ale co největší míra úspornosti a šetrnosti při zachování jednoduchosti a dostupného použití těchto řešení. Zadavatelům soutěžních podmínek šlo zejména o to, aby se myšlenky udržitelné výstavby snáze dostaly do povědomí veřejnosti tím, že jí nabídnou snadné a přijatelné způsoby inovace použitelné pro běžnou domácnost.

Do finále se nakonec probojovalo osm týmů, zázemí pro prezentace a odbornou diskuzi s porotci poskytla tradičně ČVUT, Fakulta stavební. Soutěžící i letos vycházeli z konceptu pasivních domů, jejich absolutní dodržení ale nebylo nutnou podmínkou. Jelikož nosnou osou projektu je energetická nezávislost a využívání obnovitelných zdrojů energie, došlo k zajímavému jevu. Tradiční inženýrské sítě se v soutěžních návrzích staly pouhým záložním zdrojem, který dodává energii, když je jí v domě kritický nedostatek a naopak přijímá, když jí dům vyprodukuje více, než sám potřebuje. Takový dům se nazývá aktivní.

(vítězný projekt týmu: Kristýna Ulrychová, Josef Konečný a Matouš Juráň)

Odbornou porotu letos nejvíc zaujal poměrně dobře promyšlený a detailně propracovaný projekt Kristýny Ulrychové, Josefa Konečného a Matouše Juráně z pražské Fakulty stavební ČVUT. S ohledem na tvar a orientaci pozemku zvolili dům ve tvaru L, sestávajících ze dvou na sebe kolmých hmot, propojených průchozím krčkem. Navíc respektovali i vzrostlý strom, který se dnes na pozemku nachází a přizpůsobili mu uspořádání obytných prostor. Dům je navržen v pasivním standardu, hlavní prostory budou z akumulačních vápeno-pískovitých hmot. Porota dům ocenila nejen z důvodu dobře navrženého fotovoltaického řešení, ale ekologického řešení údržby rozlehlého pozemku pomocí ovcí. Soutěžící zjistili, že ovce spase zhruba 250m2 a proto majitelé uživí šestičlenné stádo.

(druhé místo – Filip Kačmář)

O druhé místo se rozdělili dva solitéři – Filip Kačmář a Tadeáš Hlaváček. Není nám známo, zda toto obsazení druhého místa byl záměr poroty nebo hříčka osudu, ale pánové tvoří dokonale vyváženou dvojici. Zatímco Tadeáš odprezentoval svůj precizně pojatý soutěžní návrh na profesionální úrovni a jeho umění projevu bylo bezkonkurenčně nejlepší, Filip zastupoval rozevláté architekty, kteří dopracovávají své dílo cestou vlakem na soutěž a všichni na ně čekají, protože zvládnou netrefit napoprvé správnou linku autobusu. Oba způsoby pojetí soutěže mají v tomto klubu své místo a zaručené kouzlo. Oba projekty také vykazují zralý přístup k udržitelným řešením. Tadeáš Hlaváček ve svém návrhu robustní, kompaktní stavby akcentuje řešení pro hospodaření s vodou. Filip Kačmář oproti tomu zdůrazňuje zejména energetickou náročnost budovy. Energetický štítek jeho pokorně navrženého domu nese třídu B.

(třetí místo – Dům Slunečnice autorů Nikolety Slovákové a Tomáše Vaněčka.)

Nejoriginálnějším nápadem letošního ročníku se bezesporu stal Dům Slunečnice, umístěný na automatické točně a řešící tak největší potíž soběstačných budov – nedostatek slunečního osvitu v zimě a nadbytek sluneční energie v létě. Nápaditý projekt Nikolety Slovákové a Tomáše Vaněčka tak umožňuje otáčet domem v zimě za sluncem, v létě do stínu. Architektonicky nejčistším a líbivým řešením se stal dům z dílny pánů Petra Hory, Martina Valáška a Jana Maška. Lehce a jednoduše pojatá stavba se tak umístila na čtvrtém místě.

Soutěž Český ostrovní dům 2017 je za námi, ceny jsou rozdány, famfáry utichly, ale zůstala celá řada promyšlených řešení, použitelných pro běžnou výstavbu. A to je bezesporu nejdůležitějším poselstvím celé platformy Český ostrovní dům – nabízet ekologická, zodpovědná a soběstačná řešení pro české stavebnictví ve 3. tisíciletí. Všechny projekty jsou ve svých plných verzích zdarma ke stažení na webových stránkách projektu Český ostrovní dům.

(foto: http://www.ceskyostrovnidum.cz)