Reklama

Rychlík Wydmy aneb jedeme k Baltu - 2. část

Daniel Adam Bergmann, 25. 10. 2018

Přestože to na Helu vypadá idylicky, i tady je nutné si zvyknout, že služby jsou vlažné, většina zahrádek bez obsluhy a dost často je slyšet, že něco není nebo došlo. Narazit na kvalitní jídlo je celkem umění a vyžaduje poctivou přípravu. Doporučujeme dobře si všímat, jak to v restauraci vypadá, jaký je tam personál, jaká je četnost hostů a jak vypadá jídlo, které nosí na talíři. Pivo už je vůbec hrůza a děs, po několika nepěkných zážitcích se nám osvědčila značka Specjal, která má celkem chuť a je stravitelná. No a pak konečně koupání! Teplota vody je snesitelná, moře je tady na Helu nejčistší a nejvoňavější. Pěkné koupání je taky na městské pláži v Gdyni, kterou zkoušíme druhý den ráno. Nejhorší voda, i když stále ještě dobrá, je v Gdaňsku na Westerplatte. Ta ovšem úplně nevoní a navíc tu silně fouká.

(Gdaňské metro)

Po oblasti se pohybujeme vlaky, spojení je četné, úroveň souprav rozdílná. Jízdenky se kupují sice na jedné pokladně, ale na určitý spoj, protože po kolejích jezdí celá řada dopravců. Když se v neděli snažíme dostat z Gdyně do Gdaňska, paní za přepážkou nám radí, ať nejezdíme vlakem v 13:45, ale až v 13:58, protože místo 28zl. (168 Kč) zaplatíme jen 8zl. (48 Kč). Milé, ne? Na druhou stranu je nutné počítat, že tempo obsluhy je všude přinejmenším flegmatické a dost často se stojí fronty, které vzrušují akorát věčně nervní Čechy. Proto radíme s tím počítat a nechodit všude na poslední chvíli, jak je tuzemským zvykem. V McDonaldu a i v dalších zařízeních toho typu často nejsou záchody a obsluha odkazuje na veřejné toalety poblíž. Za jejich použití vládne všude na severu univerzální taxa 2,50zl. (15 Kč). Jinak karty berou skoro všude a stejně jako u nás, není problém s bezkontaktními.

(Kawa parzona a pivo Tyskie)

Ptám se jaký je rozdíl mezi espressem (kawa z ekspresu) a černou kávou (kawa czarna). Odpovědí mi je, že žádný, obojí prý „teče z ekspresu“. Nakonec tedy zkoušíme obě varianty. Kawa z ekspresu je normální presso, kdežto kawa czarna je presso s více vody, ostýchám se použít lungo, protože do toho to má hodně daleko. Kawa czarna se moc pít nedá a radíme zůstat u espressa. Jinak Poláci ještě hojně vaří turka, kterému říkají kawa parzona. Za celý pobyt jsme měli štěstí na dobré kafe opravdu asi jen jednou, u stánku na pobřežním korze v Gdyni. Na stejném místě, jen o kus dál, ve stánku se zahrádkou, jsme si taky dali naprosto vynikající oběd z ryb, které jsou zde v nabídce všude. Dělají se k nim sice nejčastěji hranolky nebo se jedí jen s chlebem, ale nabídka čerstvých, chutných a cenově dostupných ryb je skutečně obrovská.

Zcela mimořádným zážitkem je pak Gdaňsk. Je vedro a tak z nádraží míříme autobusem 606 rovnou na Westerplatte, poolostrov, kde německým útokem 1.9.1939 začala druhá světová válka. Lístky se dají koupit na zastávce v automatu, je možno platit kartou. Krátce po výstupu z autobusu nás vítají detonace z granátů, do nebe šlehající plameny a ryčná střelba. Jak záhy zjišťujeme, k výročí začátku války zde probíhá rekonstrukce obrany základny. Poláci útokům Němců tehdy nečekaně několik dnů odolávali a proto události z Westerplatte jsou dodnes silným symbolem polského hrdinství. Sledujeme výbuchy granátů, ohlušující střelbu z kulometů a hořící ohně. Takto vytvořená atmosféra je silně deprimující, přičemž si uvědomujeme, že tuzemské rekonstrukce končí někde u Slavkova. Raději odcházíme na blízkou pláž, užít si ještě poslední koupání před odjezdem.

(Pláž na Westerplatte)

O mnoho zajímavější je cesta trajektem do centra města. Za pouhých 10zl. (60 Kč) na lince F5 zažíváme skoro hodinovou plavbu a při západu slunce projíždíme částí přístavu plné opraven, obřích nákladních lodí a tankerů, před kterými naše vratké plavidlo působí skutečně směšně a nebezpečně. Do města se dostáváme až za soumraku a na jeho prohlídku už není bohužel tolik času. Výstavní úzké, vysoké domy s typickými štíty naznačují, že historii města psal obchod a patřilo do party hanzovních měst jako třeba Hamburk, Lübeck nebo Brémy. Ohromující podívanou ovšem kazí plastová okna, která jsou hojně a zcela bez skrupulí na těchto ojedinělých, 300-400 let starých stavbách, použita. Zřejmě i to bude důvod, proč takový skvost není zařazen v kulturním dědictví UNESCO.

Zpáteční rychlík Wydmy přijíždí na gdaňské nádraží včas a my ještě rychle před zaujetím pozic na pryčnách strkáme nabíječky do zásuvek. Až se druhý den dostaneme z Bohumína do Prahy, budeme za sebou mít celkem 38 hodin strávených ve vlacích českých a polských drah a najeto téměř 2.500 km. Náš rychlík Wydmy je letos úplně posledním vypraveným přímým speciálem. Doufáme, že zase za rok najde v grafikonu ČD svoje místo, protože jde prostě o fajn zážitek, který za tu srandu stojí. Zpáteční jízdenka pro dva vyšla na 2.516 Kč, cena za lůžko na obě cesty pro dva 1.468 Kč. Na jednoho tedy necelé dva tisíce.

(úvodní foto: Západ slunce nad gdaňskými doky; foto: redakce)