Jednou ze základních povinností a práv je seznámení se se stanovami družstva. I když je jejich výklad jednoznačný, přesto se právníci setkávají s některými nesprávnými výklady. „Vlastník bytové jednotky v bytovém družstvu je pouze jejím nájemcem, tedy uživatelem, a v žádném případě není vlastníkem bytu. V případě bytového družstva, je vlastníkem budovy toto bytové družstvo, a nájemci jsou jen subjekty užívajícími byt,“ říká úvodem JUDr. Daniel Šplíchal.
Platí právní předpisy i interní normy
Nájemce je jistě oprávněn /i povinen/ byt si udržovat, pečovat o jeho vybavení a zařízení, aby mu byt mohl dobře sloužit a naplňovat tedy jeho bytové potřeby. Přitom však musí respektovat práva ostatních uživatelů bytů, a chovat se tak, aby ostatní nájemce svým počínáním nerušil. Pokud provádí takové úpravy, které jsou hlučné a ruší jimi klid v domě, je jeho povinností chovat se tak, by rušící zásahy byly co nejmenší a nezasahovaly do práv jiných nájemců v domě.
Někdy vznikají problémy s balkony, které jsou vyhřívány radiátorem z obytné místnosti, kde nájemce má umístěny květiny nebo kde suší prádlo. Není myslitelné nechávat protékat vodu přes balkony do spodních pater, nebo nechat padat zeminu z květináčů.
Vždy je třeba vycházet z toho, že dům, ve kterém se nachází družstevní byt, je domem ve vlastnictví bytového družstva, a tedy jde o dům družstevní. Byty v něm patří vlastnicky bytovému družstvu, a je proto třeba chápat je také jako družstevní. V bytovém družstvu pak platí, že jeho právní poměry při užívání bytů jsou upraveny jednak obecně závaznými právními předpisy (kterými jsou zejména obchodní zákoník, nebo občanský zákoník), ale i interními normami, které jsou platné a vztahují se na poměry pouze v konkrétním družstvu (těmi jsou především stanovy, ale např. i domovní řád, pokud je vydán).
Nezbytný je souhlas!
Každý člen družstva je nikoliv vlastník „svého“ bytu, nýbrž jen jeho uživatelem, nájemcem, a je povinen respektovat jak obecně závazné předpisy, tak vnitřní normy družstva. Jestliže chce realizovat v bytě stavební či jiné obdobné úpravy, družstvo má právo k takovým úpravám se vyjádřit, a zejména udělit či neudělit k nim souhlas. Stavební úřad je pak kompetentní posoudit, k jakým úpravám je nutné stavební povolení či ohlášení, a takové rozhodnutí musí stavebník respektovat. Jestliže úpravy provádí v bytě bez souhlasu nebo dokonce bez vědomí družstva, může toto jeho počínání družstvo kvalifikovat jako nepovolené, neoprávněné, a může z toho vyvodit i patřičné důsledky. V každém případě bude platit obecné pravidlo, že každý se má chovat tak, aby nerušil ostatní obyvatele domu, a případně jim nezpůsobil škodu.
Způsob užívání bytu je upraven naznačenými předpisy rovněž v případě i takových „detailů“, jakými jsou jezdění dětských kočárků v bytě. Zde je třeba zachovávat obecnou slušnost, a způsoby narušování klidu v domě nebo sousedských vztahů může řešit a případně postihovat příslušný úřad ve správním řízení.
Autor: JUDr. Daniel Šplíchal, advokát,
