Léto na Bechyňce

Elinka se dvěma oddíly vozové třídy II. a III. (dle současných pravidel 1. a 2. třídy), kdy II. třída je třídou knížecí, důkladně naleštěná, majestátně vítá těch pár šťastlivců, kteří dnešní letošní první jízdou nostalgické výpravy na Bechyňce zahájí. Vše natáčí televizní štáb a slavnostní okamžiky podtrhuje nejen nebe bez mráčků, ale i výborně naladěný pan průvodčí v dobové c.k. uniformě. Naše místa jsou v oddíle knížecím na polstrovaném sedátku z červeného sametu, hned za velkoryse pojatým oddílem pro železničního úředníka. Prostoru k dopravě cestujících je naopak překvapivě málo a je zkrátka vidět, kde tkvěly dobové priority.

(www.zeleznicar.cd.cz)

Za nezbytného mávání všem a kamkoliv opouštíme Tábor. 113 let stará mašinka svěže a s elánem míří k Bechyni. Cesta jí trvá necelou hodinu. Vtipný pan průvodčí nám rozdává propagační materiály a nešetří historkami a místopisnými daty. Zážitkem je i ruční signalizace červeným praporkem, ke kterému dochází kousek před Bechyní, kdy se na jedné koleji střídáme s Bobinkou vracející v té době už zpět do Tábora. Původní trať do Bechyně nevedla, ale končila na starém bechyňském nádraží. Chyběl totiž most přes Lužnici, který postavili až v roce 1929. Souběh silniční a železniční dopravy je vyřešený tak, že v pravém jízdním pruhu jsou prostě navíc koleje. Takže když vjíždíme na Bechyňskou duhu, jak se unikátnímu padesátimetrovému mostu říká, jedeme mezi auty a vůbec si najednou nepřipadáme jako ve vlaku.

Na nádraží nás vítá kapela, zástupci ČD, moderátor a „pan Křižík“ se ctěnou chotí v dobovém kostýmu. Chce připomenout, že první elektrifikovaná trať na českém území letos oslavila své 115. narozeniny a že císařské úřady byly k jejímu zrodu víc než skeptické. Elektřině tehdy ještě nikdo moc nevěřil a na novátorský projekt, kterého se nakonec muselo ujmout konsorcium podnikatelů, se oficiální místa dívala s nedůvěrou. Proto zřejmě byl zvolen směr, na kterém se toho v případě neúspěchu nedalo moc zkazit. Následuje slavnostní otevření tzv. remízy (malého depa), který byl právě letos zrekonstruován, a kde je v obležení více bufet s řízečky a vepřovou pečení, než vláčkový model od místního fanouška dobové železnice.

(www.ceskatelevize.cz)

Odpoledne se po návštěvě města, zámku, věže a procházce po okolí, chceme vrátit do Tábora. České dráhy však na trati 202 hlásí „mimořádnost“, díky které je spoj odřeknut. Je nám jasné, že Bobinka návrat na výsluní fyzicky nevydržela a zůstala kdes v polích v meditativní poloze. Vracíme se tedy o dvě hodiny později celkem nudnou a narvanou regionovou a doufáme, že ostatní víkendoví cestující, kteří na trase do 16. 9. 2018 pojedou, budou mít více štěstí a projížďku si budou moci vychutnat.

Léto na Bechyňce - 16. 6. - 16. 9. 2018

- na vybraných pravidelných spojích každou sobotu, neděli a o státních svátcích jízdy historické soupravy s Bobinkou

- zvláštní jízdy Elinkou ve dnech 30. 6., 5. 7., 14. 7., 28. 7., 11. 8., 19. 8., 25. 8., 8. 9., 15. 9., 16. 9. 2018

Jízdné

Elinka

- dospělí jednosměrné 1. třída 200 Kč

- dospělí jednosměrné 2. třída 180 Kč

- děti 6-15 let 1. třída 100 Kč

- dětí 6-15 let 2. třída 80 Kč

- děti do 6 let zdarma bez nároku na místo

- jízdní kola ani zvířata se nepřepravují

Bobinka

- pravidelné vlaky s historickými vozy - běžný tarif ČD

- jízdní kola dle tarifu ČD

Rezervace

Povinná pouze pro vlaky s Elinkou. V propagačních formulářích se píše, že jízdenku lze koupit na kterékoliv pokladně ČD, což se v praxi ukázalo, jakože úplně neplatí. Běžní zaměstnanci si často s jízdenkou na Elinku nevěděli rady a teprve až v Praze na Masarykově nádraží jsme byli úspěšní. Bezradnému úředníkovi můžete poradit, že vlak je normálně zadán v systému na trati Tábor-Písek 9:39 a 13:39 a zpět v 11:24 a 15:24. Více informací o nostalgických jízdách na stránkách Českých drah.

Šťastnou cestu a užijte si to!

(úvodní foto: redakce)