Rychlík Wydmy aneb jedeme k Baltu - 1. část

Je pátek večer a vystupujeme v Bohumíně z Pendolina.

Rychlík Wydmy aneb jedeme k Baltu - 1. část

Je pátek večer a vystupujeme v Bohumíně z Pendolina. Podle spoluobčana, který se před nádražím důležitě projíždí sem tam v dunícím bavoráku staršího data výroby a pár potácejících se postaviček s pomačkanými plechovkami v ruce, by se mohlo zdát, že jsme se ocitli na konci cesty, ne-li přímo na konci světa. Ale není tomu tak, naše výprava teprve začíná. Hned, jak si v blízké taverně plné halasných dam tvrdého vzezření i způsobů, dáme pivo na vzpamatování, vracíme se na nádraží, kde s velkými očekáváními nastupujeme do lůžkového vozu letního speciálního vlaku R 403 Wydmy na tzv. Helskou kosu nebo častěji, ale nesprávně na Helský poloostrov. Máme před sebou více než 14 hodin zážitků na polských kolejích a víkend u Baltu.

Lůžkový vůz má svůj vlastní doprovod a v průběhu jízdy je uzamčen i v rámci vlaku. Vagónvedoucí si nás pečlivě zapisuje na papírový seznam a ptá se, zda budeme ráno chtít kávu nebo čaj. V kupé se třemi lůžky nás čeká přeslazený muffin k snídani a malá voda. Stísněný interiér se vybavením i vzezřením spíš podobá realitě 90. let, než propagačním materiálům železničních dopravců z druhé dekády třetího tisíciletí, ale všude je čisto a bez zápachu, takže jsme spokojeni. Z Bohumína vyrážíme na čas a nutno podotknout, že jízdní řád je beze zbytku dodržen po celou cestu, byť všech jedenáct vagónů táhne stařičká lokomotiva, z níž se trvale line zápach spálené gumy, odlétají jiskry, ozývají se divné rány a podezřelé syčení, až má člověk pocit, že snad ani nejede na elektřinu, ale stále ještě na páru.

(Helská kosa, Hel)

To se naštěstí změní v Katovicích, kdy následuje frenetická invaze polských důchodců a matek s dětmi na zbytek volných lůžek a noční klid trvale rušící lokomotiva je přepřažena na druhý konec vlaku. Konečně se trochu vyspíme, byť lůžka jsou neskutečně tvrdá a také krátká, což naše téměř dvoumetrová těla nesou jen těžce, ale statečně. Nakonec se na to dá nějak zvyknout a noc společně s postarším pánem na třetí pryčně, celkem bez úhony přečkáme. V kupé jsou totiž dodržována spaní dle pohlaví, a přestože přijel s manželkou, rezervační systém je nemilosrdně rozděluje. Cestující mají možnost připlatit si za takzvaný double, což znamená, že třetí lůžko je zrušeno a neriskuje se tak společný nocleh s neznámou osobou nevyzpytatelného zjevu i chování, ale my jsme škudlili a navíc tento celý podnik bereme jako dobrodružství, takže se vším všudy.

Probouzí nás zima z pootevřeného okýnka a také rytmický rachot kolejí. Moderní tratě jsou vždycky jen na části trasy a nová nádraží s moderním informačním systémem jsou zcela bezelstně střídána rozpadlými nástupišti, jak vystřiženými z dokumentárních pořadů o zániku civilizací. Naprostou samozřejmostí jsou také budky plné výhybkářů a signalizace pomocí lamp. Je jasné, že tady se vysoká zaměstnanost udrží ještě dlouho. Stejně tak informace o vlacích na nádražích stále čte paní z papíru a není jí rozumět, přesně jak to pamatujeme z dob minulých. A když už jsme u toho, tak známky se v Polsku stále olizují a dobrý mobilní signál je jen někde, nemluvě o 4G internetu. Tak nějak nám dochází, že sice remcáme nad cenami mobilních služeb, ale nejlepší pokrytí datovou sítí v celé Evropě, kterou v Česku máme, za tím už nevidíme.

(Nástupiště v Bytomi)

Káva přinesená vagónvedoucím je samozřejmě odporná, ale při promrzlém ránu krásně horká. Čeká nás ve vlaku ještě celé dopoledne a chceme se dívat z okýnek ven. Nejsou tu žádné sedačky a tak nás napadá přesun do normálních vagónů, které jsou ale, jak později zjišťujeme, narvané k prasknutí. Z okýnka se tak dá dívat jen vleže z prostřední pryčny nebo na stojáka. Spravedlivě se střídáme, protože zírání ven ležmo je pohodlné a cool. Děda nás hned ráno opouští a připojuje se ke své ženě na konci chodbičky. Budiž mu ke cti, že byl střízlivý a nechrápal. V Gdyni se vlak rozděluje na dvě půlky, jedna míří do Leby, druhá do Helu. Polský exodus vypukne v městečku Wladyslawowo, které je posledním rozlehlejším střediskem před úzkým poloostrovem a kde je zřejmě větší množství finančně dostupných ubytovacích kapacit.

(Pláž na Helu, vstup 67)

Celá Helská kosa je vlastně písečný val, plný dun. Duna je polsky wydma a odtud i název rychlíku – R 403 Wydmy (Duny). Pláže jsou tak prakticky po celém obvodě a vstupy mají svá číslování. Ve směru od Wladyslawowa se začíná jedničkou a na špičce kosy je poslední vstup číslo 67. Závěrečná část cesty je hodně příjemná. Vlak je už téměř prázdný, počasí slunečné a teplé, podél trati krásné výhledy na moře, k tomu čerstvý, voňavý vzduch. Nakonec taky vystupujeme krátce před půl jedenáctou a ocitáme se v mumraji klasického přímořského letoviska s obchody, všudypřítomnými stánky se suvenýry, restauracemi a turistickými atrakcemi jako trajekty do Gdynie a Gdaňska, podmořským akváriem nebo jízdami na rychlých člunech.

(úvodní foto: Hel; foto: redakce)


Mohlo by vás zajímat

Pojištění nemovitosti nezapomínejte včas aktualizovat

Pojištění nemovitosti nezapomínejte včas aktualizovat

Máte platnou smlouvu na pojištění nemovitosti? Děláte jistě dobře, protože případné škody pro vás mohou být likvidační. Jako klíčové se ale ukazuje, abyste tuto smlouvu dostatečně často aktualizovali a uváděli co nejpřesnější hodnotu pojišťované nemovitosti. Jen tak se vyhnete nepříjemnému zklamání při likvidaci škody.