Reklama

Bereme si hypotéku (5.)

Daniel Adam Bergmann, 1. 3. 2018

V minulém díle jsme se zabývali papírováním spojeným s hypotékou. Dnes se podíváme na odhady, regulace a schvalování.

Základem žádosti o hypotéku je tedy dostatečně doložená bonita, nebo taky schopnost klienta splatit budoucí dluh a odhad tržní ceny nemovitosti. K odhadu snad ještě jedna poznámka. Ve většině bank lze odhad pořídit ve dvou režimech.

V prvním případě jde o tzv. odhad externí, který si klient sjednává a platí sám, napřímo s externím odhadcem, který s bankou spolupracuje. Každá banka eviduje takové spolupracující odhadce na svém seznamu. Většina externích odhadců spolupracuje zároveň s většinou bank, ale pozor, nemusí to tak být vždycky. Je tedy třeba vybrat takového odhadce, který má s financujícím ústavem smlouvu o spolupráci a banka jeho odhad akceptuje. Výtisk takového externího odhadu nám pak zůstane v ruce a můžeme ho použít i v budoucnu.

Druhým režimem je interní odhad, který zpracovává zaměstnanec banky. Takový odhad platíme přímo bance a pozor, ve většině případů zůstává pouze pro vnitřní potřebu banky a jeho výtisk nám neposkytnou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru jsou však bankéři povinni nás s výsledkem ocenění seznámit, tedy sdělit odhadní cenu.

A zase ta regulace

Vzhledem k regulačním doporučením ČNB, kterými se banky povinně dobrovolně řídí, je aktuálně nutné spolupodílet se na svém investičním záměru alespoň 10% vlastních prostředků. Tento závěr, hojně citovaný v médiích, však není zcela přesný. Banky nově od loňského jara neposkytují úvěry nad 90% zástavní hodnoty nemovitosti. Odtud ten 10% podíl vlastních zdrojů. Ale pokud kupujeme nemovitost, jejíž kupní cena přesahuje cenu odhadní (například u atypických rodinných domů nebo předražených bytů), musíme počítat, že z vlastní kapsy dodáme víc.

Dále také počítejme s tím, že úvěry přesahující 80% zástavní hodnoty nemovitosti nám sice banka poskytne, ale takový úvěr bude mít výrazně vyšší úrokovou sazbu. I zde se promítá doporučení ČNB, jehož cílem je snížit podíl hypoték s vyšším rizikem jejich případného nesplacení, do kterých jsou počítány právě úvěry od 80% a výš.

(www.at-home.cz)

Schválí-li nám banka úvěr nebo neschválí-li

Ve chvíli, kdy jsme sehnali všechny potřebné podklady, máme odhad tržní ceny nemovitosti a její hodnota nám stačí na zajištění požadovaného úvěru, je na chvíli míč na straně banky. Probíhá zpracování úvěru a schvalovací proces, na jehož konci by měl padnout verdikt, že je úvěr schválený, tedy že banka je ochotna hypotéku poskytnout. Pokud byl dobře promyšlený a připravený, což by měl zajistit už člověk na pobočce nebo zprostředkovatel (tedy obchodník), je většinou výsledek předvídatelný. Pokud máme hraniční bonitu nebo třeba rodinný dům není v úplně ideální lokalitě, můžeme od obchodníka slyšet, že to prostě zkusí obhájit a uvidíme.

V každém případě by měl obchodník už být natolik znalý, že by výsledek schvalovacího řízení pro nás neměl být překvapením. Jestliže nám banka úvěr zčistajasna zamítla a obchodník se tváří překvapeně, je něco špatně. Buďto není profesionál nebo nám něco zatajil, v obou případech je namístě obezřetnost a stojí za to zkusit se obrátit ještě jinam. Buď na jiného obchodníka, nebo na jinou banku.

Délka schvalovacího procesu je v různých bankovních domech odlišná, některé banky jsou velmi rychlé a úvěr dokážou schválit řádově v hodinách, některé na to potřebují pár dnů až týdnů. Záleží také na typu úvěrování. Obecně platí, že jednodušší a rychlejší jsou takzvaná refinancování, tedy splacení již běžícího a spláceného úvěru novým úvěrem, například s výhodnější sazbou.

(úvodní foto: www.csob.cz)