Nová galerie – TROJ

(Pavel Šmíd, Přísaha, 2013)

Jak je z názvu patrné, vystavují zde tři autoři – Pavel Šmíd, Petr Malina a Ondřej Roubík. Všechny autory spojují nejen studia na pražské Akademii výtvarných umění, ale i podobný přístup k figurální malbě, která je hlavním tématem výstavy. Vezmeme-li je od nejmladšího k nejstaršímu (nebo klidně i naopak), dělí je od sebe vždy 12 let, přesto k sobě mají výrazem svého projevu poměrně blízko, na což chce koncepce výstavy poukázat. Zejména je to vidět na symbióze obrazů Pavla Šmída a Ondřeje Roubíčka, kterým to vedle sebe vyloženě svědčí a plynule navazují jeden na druhého. V některých momentech jakoby se Ondřej Roubíček podobal dílům Pavla Šmída před několika lety.

(Ondřej Roubíček, Zrcadlo, 2017)

Prostory Nové galerie jsou rozděleny do dvou podlaží a zejména podzemní, sklepní část je rozmanitě členitá a vytváří zajímavé podmínky pro instalaci. Ovšem ne vždy se kurátorům podařilo prostor optimálně využít, zejména ve vztahu k formátům vybraných obrazů. Stejně tak některá rozmístění vystaveným malbám na celkovém vjemu spíše ubrala, než přidala. Celkově výstava však působí kompatibilním dojmem. Konstrukční minimalismus a emocionální prázdnota obrazů Petra Maliny ostře kontrastují s věrně procítěnými postavami Ondřeje Roubíka, zvláště těmi ženskými. Pavel Šmíd naopak dodává nadčasovost a zralý nadhled a dovoluje si jít dál a hlouběji, než jeho sousedé z vedlejších zdí.

Výstava TROJ v Nové galerii potrvá do 9.3.2018.

Komentář k autorům převzat z webu galerie:

Petr Malina
Zásadní pro tvorbu Petra Maliny bylo studium v ateliéru Jiřího Sopka. Intenzivní každodenní spolupráce se spolužáky formovala jednotlivce díky vzájemné konfrontaci a komunikaci. Klíčovým prvkem Malinových obrazů se stal život, osobní vzpomínky a prožitky jeho nebo jeho blízkých. Expresivnější malby menšího formátu, na rozdíl od více distancovaných větších obrazů, sbližují diváka se sdělovanou emocí. Pracuje často na základě fotografie a akvarelových kreseb, kde zachycuje konkrétní představu svých obrazů. Malina se často vyjadřuje v obrazových souborech, ve kterých dominují velké čisté barevné plochy interiérů s přesahem do krajinomalby či zátiší, ale nikdy se nevzdává prvku figury. Konfrontuje divákovu realitu se svou vlastní, zavádí ho do interiéru města, galerií i parku - do míst vydechnutí a aktivního odpočinku.

Ondřej Roubík
Figura hraje hlavní roli také v obrazech Ondřeje Roubíka. Realistické postavy a situace zachycené v určitém okamžiku nabývají často až snového charakteru. Obrazy, kterými prochází bezčasí situací, jež se opakují snad od nepaměti, znějí tichem a probíjejí emocemi. Originalita a svébytnost Roubíkovy malby se pojí s tendencí k jisté klasičnosti, historismu a symbolismu počátku 20. století. Výpravnost a psychologizace jednotlivých postav rezonuje na často jednolitém pozadí, které občas naruší jednoduchou stafáží, která ještě více rozvíjí divákovy asociace.

Pavel Šmíd
Pro obrazy Pavla Šmída hraje důležitou roli médium fotografie a fotografická alba, která mu slouží také jako archiv historické paměti. Vzpomínky osobní i cizí přetváří na obrazovém plátně, a promítá do něho citlivost a psychologizaci postav. Široký tematický záběr jeho tvorby netvoří jen banální náměty, ale také historická a politická tematika, líčící portrét doby. Zajímavým prvkem se stává jistá revize realismu jeho prací – zamlžení či rozmazání – kterým naznačuje okamžiky naplněné i nenaplněné. Zamlžení a nejistota připomíná tzv. photopaintings Gerharda Richtera, který popírá to, co dříve naznačil.

Více zde: https://www.novagalerie.cz/news/vystava-troj/

(Foto: redakce)

Úvodní foto: Pavel Šmíd, zleva Panenka (2014), Žluté podkolenky (2014), Červené podkolenky (2014)