Ralské Proměny 2019

(instalace před německou školou)

Ralsko

Krásný kout země s pohnutým osudem, který snad nikdy neměl ve vínku být osídlen. Oblast chudá na vodu byla přes všechny velkorysé plány Přemysla Otakara II. odsouzená ke staletí živoření a smutnému konci. Část Ralska - Kuřívody je toho zřejmým důkazem. Okolí je prakticky bez vodních toků, původní význam je tedy „nepatrné vody“, kolem nichž se sdružovaly kurovití ptáci. Byly to jen slabé pramínky, „kde by se jen kury napojily“. Jako by se tento kus země bránil osídlení, jako by nechtěl snášet lidské pokolení. Královské město se fakticky nikdy královským nestalo, dokonce v průběhu časů změnilo několikrát svůj půdorys včetně náměstí. Země se ošívala a nechtěla přistěhovalce přijmout.

(výstava v české škole)

Žádný rozkvět nepřinesla ani doba moderní. Převážně německé obyvatelstvo bylo po válce odsunuto. Další stěhování, tentokrát zbylé české populace, přinesla padesátá léta, kdy se celá oblast stala vojenským výcvikovým prostorem. Chalupy, kostely a školy ustoupily tankodromům, hlubokým brodům a střelnicím. Některé vesnice byly zcela srovnány se zemí, jiné posloužily armádě ke cvičením nebo jako zázemí. Neutěšená krajina nakonec přijala na více než dvacet let i neutěšené obyvatele – v roce 1968 sovětskou armádu.

(kolotoč na ruční pohon)

Novodobé Ralsko se už 17 let snaží vyrovnávat s dědictvím minulosti a přesvědčit svými dobrými úmysly tuto část země, aby se už dál nebránila a neodmítala lidi, kteří zde chtějí žít a pracovat. K asi nejtěžším úkolům patří vyrovnat se s ekologickými škodami – kontaminací půdy (přes 485 000 m³ ropnými uhlovodíky), kontaminací podzemních vod (82 250 m³ ropou a těžkými kovy) a tunami zbytků munice. Vedení města se předně snaží zajistit řádnou infrastrukturu – vodovody, kanalizaci, pokrytí signálem. K zhojení starých ran a jizev je však třeba víc. Obnovit životaplný vztah lidí k místu. Jedním z počinů této kategorie je bezesporu právě land-artový festival pořádaný Geoparkem Ralsko, letos už počtvrté.

(německá škola)

Land-art festival

Míjíme kamenné sochy, pyramidy z oblázků, artefakty z proutí a větví a míříme ke stánkům s občerstvením. Nejdelší fronta je u ambiciózní nabídky vegetariánských burgerů a hot dogů a čerstvých palačinek. Obsluha je dobrovolnická a proto trochu zmatená, ale snaží se. U svých zákazníků pak nachází pochopení a tak se vždycky jídlo a pití nakonec dostane tomu, komu náleží. Festivalová pohodička. Zkouším vege burger za padesát, je skutečně dobrý. Naproti se točí chutný, skvěle chlazený Podkováň. Bramborák z vedlejšího stánku se příliš nepodařil, zato kuřecí na grilu je výborné. Příjemným detailem je nádobí z plně recyklovatelných materiálů – kompostovatelné „plastové“ kelímky a příbory (vůbec nechápeme, z čeho jsou vyrobené), papírové kelímky a talíře. Všude jsou pytle na tříděný odpad. Jeden kompostovatelný půllitr si posléze odnášíme domů, kde hodláme v přímém přenosu pozorovat, jak se spolu s vytrhaným plevelem a posečenou trávou rozkládá.

(německá škola vevnitř)

Po vydatném obědě se konečně dostává i na exponáty, volně umístěné v okolní přírodě a ve festivalovém údolí. Kromě tvůrčích stanů je největším trhákem kolotoč na ruční pohon nebo projekce. Děti i dospělí se můžou muzikálně plně vyžít při bubnovacím workshopu nebo hře na píšťalku z černého bezu. Široká je nabídka pletení, tkaní, navlékání perel nebo výroby vlastních loutek. Zájemci o vyhynulá řemesla si zkoušejí tradiční výrobu šindelů nebo modelují z hlíny.

(stage Divočina)

Vyznavači pasivnější zábavy se ve stanu Pustina prostřednictvím filmů seznamují s dokumenty o zaniklých obcích Jabloneček, Svébořicích nebo Kracmanově. Ve stanu Norsko-Island se lze seznámit s pracemi letošních zahraničních hostů ze severu Evropy. No a pak samozřejmě celodenní program na stage Čihadla s hudební produkcí a stage Divočina s divadelními představeními. Máme možnost si poslechnout fenomenální akordeon, violu a osobitý zpěv uskupení Marešová, Yasinski, Razam. Skutečně příjemné a autentické, pěkný hlas!

(retro bus)

Smutnými, ale důstojnými pomníky minulosti jsou torza německé a české školy. Zatímco německou školu obsadili seveřané, na holých cihlách školy české se vyjímají soutěžní dílka z řad sympatizující veřejnosti. Každý zájemce má možnost v předstihu několika týdnů před festivalem v lokalitě vytvořit svůj umělecký projekt a fotkami ho přihlásit do soutěžního klání. Nejzdařilejší výtvory jsou pak oceněny odbornou uměleckou porotou. No a nesmíme zapomenout na legendární „vajíčko“ značky Škoda. Retro bus z roku 1972 zajišťuje kyvadlovou dopravu z Mimoně přes Ralsko přímo do Jablonečku. Jeden autobus se vypravuje i z německé Žitavy (Zittau), třeba pro pamětníky, kteří ve zdejších chalupách strávili své dětství a nyní putují za svými vzpomínkami.

Díky všem nadšencům z o.p.s. Geopark Ralsko za skvěle zorganizovanou akci, která je nejen o pomíjivosti hmotného světa a návratu ke kořenům, ale zejména filozofickou úvahou nad tím, že člověk může bydlet kdekoliv, ale domov má jen na jednom místě. A tím, že ho tvoří, vytváří krajinu, která na oplátku vytváří jeho. Řekni mi, kde je tvůj domov a já ti řeknu, jaký jsi. Chtělo by se parafrázovat. A jestli někomu jedna návštěva Ralska nestačila, je zde nově vydaný cykloprůvodce Po zaniklých obcích Ralska. Užijte si to!

Chcete-li si prohlédnout další fotky, nahlédněte do oficiální fotogalerie od pořadatelů akce.