Světlo v obraze – poslední výzva

Český impresionismus na Pražském hradě. Velkoryse pojatá výstava 520 obrazů od 78 autorů, prakticky to nejlepší, co lze v tomto žánru vidět. Najdete ji v Jízdárně Pražského hradu, pokud ovšem do areálu Hradu nejdřív projdete kontrolou na detekčních rámech. Je mírnější, než na letišti – hodinky to snese, prozrazuje nám sloužící voják. Budete-li mít štěstí, nebudete na pokladně čekat příliš dlouho. My ho nemáme, prodejní systém zkolaboval a trvalo dobře 15 minut, než se podařilo prodej vstupenek obnovit.

(František Kupka, Biblioman)

Výstava je rozmístěna ve dvou patrech a už od hlavního vchodu přitahují pozornost díla Joži Uprky, Antonína Slavíčka nebo Václava Radimského. Expozice je vystavěna nápaditě, jako brána do chrámu umění. Uvnitř jsou vytvořena dvě za sebou jdoucí kruhová náměstí, s těmi nejpodstatnějšími díly. Zadní část je věnovaná Spolku výtvarných umělců Mánes, který je spolupořadatelem výstavy.

(Václav Radimský, Cesta do Giverny, www.artplus.cz)

Výstavní prostor je ne zcela šťastně laděn do jednotného růžového podkladu, který působí rušivě a nedodává obrazům maximální prostor vyniknout. Zřejmě se zase někdo snažil být originální. Poslední výtkou je určitá zhuštěnost exponátů. Je jasné, že pět stovek obrazů nějaké místo potřebuje a potom je namístě se ptát, zda neměl být zvolen prostornější objekt.

(Václav Brožík, U studně, www.idnes.cz)

Pokud si ovšem odmyslíte drobné vady na kurátorské práci, čeká vás mimořádně příjemný zážitek s divácky vděčnými tématy – Zahrady a parky, Zimy, Zátiší, Kouzlo venkova, Vody či Háje nebo Figury. Příjemná, odpočinková témata, uklidňující atmosféra, zářivé barvy, obrazy plné světla a slunce, v podstatě meditativní záležitost. Ideální příležitost zajít sem mezi svátky – odpočinout si od plných stolů a naladit se na letní dovolenou. Brzy po Novém roce totiž výstava končí.

(Oldřich Blažíček, Kytice podzimních květů)

K vidění jsou tedy například díla Antonína Slavíčka, Antonína Hudečka, Miloše Jiránka, Josefa Schussera, Ludvíka Kuby, Joži Uprky, Stanislava Lolka, Maxe Švabinského, Vojtěcha Preissiga, Jana Preislera, Františka Kupky či Václava Radimského. Evropský kontext představuje mj. díla Eugène-Louis Boudina, Eugena Jettela, Ivana I. Šiškina, Alexandra A. Kiseleva nebo Andreje A. Zareckého. Referenčním dílem pak je jedna z marin od zakladatele impresionismu Clauda Moneta.