Vynucená sousedství (1) – České Velenice a Gmünd

Je to zvláštní představa. Žijeme společně v jednom domě, vaříme v jedné kuchyni, pracujeme na jedné zahradě a večer se bavíme u stejného stolu. Jistě, není to vždycky idylka. Jednomu se líbí růže, druhý by radši pěstoval mrkev, někdo by chtěl barevné stěny, další spíše bílé, ale o tom společné soužití je. O vzájemné výměně postojů, názorů, o sdílení nápadů, o společné práci. Pak jednoho dne, přijdou lidé ze stavebního úřadu a prohlásí, že náš dům jsou nyní dva. Zazdí spojovací dveře, postaví ploty, probourají samostatné vchody. Pro každou půlku teď platí jiné předpisy. Z obyvatel domu jsou najednou sousedé. Ti k sobě navíc nemohou na návštěvu, od toho dne se na sebe budou dívat jenom přes plot.

Vynucená sousedství (1) – České Velenice a Gmünd

Nedobrovolná, vynucená sousedství. I když to zní divně, dějiny nás do takových příběhů už vtáhly. A nebylo to jednou. Berlín by mohl vyprávět, Těšín jakbysmet. A stejně tak České Velenice a Gmünd. Rakouské okresní město mělo zpočátku podobný osud, jako řada jiných městských osídlení. Jeho založení se datuje k roku 1208, v průběhu 13. století byly zřízeny tradiční správní a obchodní instituce jako soud, trh a farnost. Poklidný život narušil snad jen pád meteoritu v roce 1403 nebo morová epidemie z roku 1680. Významnější rozvoj město zaznamenalo až s mohutnou industrializací za císaře Františka Josefa I. ve druhé polovině 19. století. Tehdy se Gmünd stal důležitým železničním uzlem. Díky své strategické poloze spojoval Vídeň s Plzní a posléze Prahou.

Pro rozvoj železnice byly zapotřebí rozsáhlé dílny, opravny, depa a výtopny a hlavně – „zlaté české ručičky“. Proto na severozápadě Gmündu, za řekou Lužnicí, vzniklo velké, prudce rostoucí, předměstí, v jehož nově postavených domech žilo v dobách největší slávy okolo roku 1910 přes 6 000 obyvatel. Naprostou většinu zaměstnávala železnice a dokonce zde vznikla i první trolejbusová trať (O-busy), která spojovala tuto část města s centrem, aby se dělníci mohli pohodlně dostat, kam potřebovali. Zrušena byla ovšem už v roce 1916 díky nedostatku financí ve válkou rozvrácené monarchii. Konec bojů na sklonku roku 1918 však neznamenal návrat k nedávné slávě a prosperitě, ale rozdělení Gmündu na dvě části připadající nově vzniklým Československé a Rakouské republice, k čemuž došlo na základě mírové smlouvy v roce 1920. Z původního předměstí se pak roku 1923 staly České Velenice.

K pomyslnému zazdění dveří došlo ale až po komunistickém převratu v roce 1948. Už na jaře 1949 přišlo na MNV nové vedení a do osmi dnů byl uzavřen hraniční přechod do Gmündu. Na dlouhých 40 let. Pikantní na celé izolaci je fakt, že České Velenice byly zcela závislé na dodávkách vody z Gmündu, protože neměly vlastní vodojem a nezávislou vodovodní síť. K jejímu dokončení došlo až v roce 1961. Do té doby platily za vodu v devizách kořistným kapitalistům zpoza hranice. Tento „detail“ zřejmě režimu v jeho propagandě tolik nevadil.

Nepříjemným důsledkem a nešťastným dědictvím po rozdělení kdysi harmonicky prosperujícího města je chybějící přirozené centrum Českých Velenic, které se vedení města rozhodlo řešit teprve až v nedávné době. Chybí nejen střed v podobě náměstí, ale i uliční síť s častými prolukami a nesourodě vystavěnými domy nevytváří kompaktní prostor, který by městu dával charakter. Nejde ale jen o domy. Vize rozvoje města zahrnuje i budování nových sportovišť, odpočinkových zón nebo obnovu aleje. Jde o velkoryse pojatý plán, jehož naplňování zabere několik desetiletí. V každém případě je sympatické, že pokud už neexistuje na celostátní úrovni, alespoň někde vizi mají a snaží se o její realizaci.

(Vizualizace dostavby dle vize rozvoje města České Velenice - foto: https://www.velenice.cz)

A co dnešní sousedství? Hranice je opět otevřena, ale lidé na obou stranách Lužnice už navždy zůstanou sousedy. Obě města se ale ráda chlubí svým společným přeshraničním projektem – ACCES Hospodářský park, který vznikl hned v roce 1990 jako vlajková loď sloužící k obnovení tradice průmyslové a ekonomické spolupráce. Na současné ploše o výměře zhruba 80 ha (z toho 50 ha na české a 30 ha na rakouské straně) nabízí ACCESS Hospodářský park průmyslové pozemky s kompletní infrastrukturou a veškerými inženýrskými sítěmi. Firmy tak mají možnost zakládat provozovny přímo po obou stranách státní hranice a využívat výhody, které nabízí česká nebo rakouská lokalita. Tolik politika a obchod. Jak jsou na tom se svým vztahem k sousedům lidé, vědí jen oni sami.

Oficiální stránky města České Velenice

Oficiální stránky města Gmünd

(foto:redakce)


Mohlo by vás zajímat

Se službou výkup nemovitosti dostane prodávající peníze do 48 hodin

Se službou výkup nemovitosti dostane prodávající peníze do 48 hodin

Zdálo by se, že prodat nemovitost dnes není žádný problém. I přes koronavirovou pandemii je neustále velký zájem o koupi prakticky všech typů rezidenčních nemovitostí (bytů, domů, pozemků i rekreačních objektů). Poptávka vysoce převyšuje nabídku. Prodejci proto mají pocit, že jakmile dají svoji nemovitost na prodej, potenciální zájemci jim utrhají ruce.