Reklama

Využijte 10% slevu na objednávku, kód SOUSEDEKNIHA

Vynucená sousedství (1) – České Velenice a Gmünd

Daniel Adam Bergmann, 13. 11. 2017

Je to zvláštní představa. Žijeme společně v jednom domě, vaříme v jedné kuchyni, pracujeme na jedné zahradě a večer se bavíme u stejného stolu. Jistě, není to vždycky idylka. Jednomu se líbí růže, druhý by radši pěstoval mrkev, někdo by chtěl barevné stěny, další spíše bílé, ale o tom společné soužití je. O vzájemné výměně postojů, názorů, o sdílení nápadů, o společné práci. Pak jednoho dne, přijdou lidé ze stavebního úřadu a prohlásí, že náš dům jsou nyní dva. Zazdí spojovací dveře, postaví ploty, probourají samostatné vchody. Pro každou půlku teď platí jiné předpisy. Z obyvatel domu jsou najednou sousedé. Ti k sobě navíc nemohou na návštěvu, od toho dne se na sebe budou dívat jenom přes plot.

Nedobrovolná, vynucená sousedství. I když to zní divně, dějiny nás do takových příběhů už vtáhly. A nebylo to jednou. Berlín by mohl vyprávět, Těšín jakbysmet. A stejně tak České Velenice a Gmünd. Rakouské okresní město mělo zpočátku podobný osud, jako řada jiných městských osídlení. Jeho založení se datuje k roku 1208, v průběhu 13. století byly zřízeny tradiční správní a obchodní instituce jako soud, trh a farnost. Poklidný život narušil snad jen pád meteoritu v roce 1403 nebo morová epidemie z roku 1680. Významnější rozvoj město zaznamenalo až s mohutnou industrializací za císaře Františka Josefa I. ve druhé polovině 19. století. Tehdy se Gmünd stal důležitým železničním uzlem. Díky své strategické poloze spojoval Vídeň s Plzní a posléze Prahou.

Pro rozvoj železnice byly zapotřebí rozsáhlé dílny, opravny, depa a výtopny a hlavně – „zlaté české ručičky“. Proto na severozápadě Gmündu, za řekou Lužnicí, vzniklo velké, prudce rostoucí, předměstí, v jehož nově postavených domech žilo v dobách největší slávy okolo roku 1910 přes 6 000 obyvatel. Naprostou většinu zaměstnávala železnice a dokonce zde vznikla i první trolejbusová trať (O-busy), která spojovala tuto část města s centrem, aby se dělníci mohli pohodlně dostat, kam potřebovali. Zrušena byla ovšem už v roce 1916 díky nedostatku financí ve válkou rozvrácené monarchii. Konec bojů na sklonku roku 1918 však neznamenal návrat k nedávné slávě a prosperitě, ale rozdělení Gmündu na dvě části připadající nově vzniklým Československé a Rakouské republice, k čemuž došlo na základě mírové smlouvy v roce 1920. Z původního předměstí se pak roku 1923 staly České Velenice.

K pomyslnému zazdění dveří došlo ale až po komunistickém převratu v roce 1948. Už na jaře 1949 přišlo na MNV nové vedení a do osmi dnů byl uzavřen hraniční přechod do Gmündu. Na dlouhých 40 let. Pikantní na celé izolaci je fakt, že České Velenice byly zcela závislé na dodávkách vody z Gmündu, protože neměly vlastní vodojem a nezávislou vodovodní síť. K jejímu dokončení došlo až v roce 1961. Do té doby platily za vodu v devizách kořistným kapitalistům zpoza hranice. Tento „detail“ zřejmě režimu v jeho propagandě tolik nevadil.

Nepříjemným důsledkem a nešťastným dědictvím po rozdělení kdysi harmonicky prosperujícího města je chybějící přirozené centrum Českých Velenic, které se vedení města rozhodlo řešit teprve až v nedávné době. Chybí nejen střed v podobě náměstí, ale i uliční síť s častými prolukami a nesourodě vystavěnými domy nevytváří kompaktní prostor, který by městu dával charakter. Nejde ale jen o domy. Vize rozvoje města zahrnuje i budování nových sportovišť, odpočinkových zón nebo obnovu aleje. Jde o velkoryse pojatý plán, jehož naplňování zabere několik desetiletí. V každém případě je sympatické, že pokud už neexistuje na celostátní úrovni, alespoň někde vizi mají a snaží se o její realizaci.

(Vizualizace dostavby dle vize rozvoje města České Velenice - foto: http://www.velenice.cz)

A co dnešní sousedství? Hranice je opět otevřena, ale lidé na obou stranách Lužnice už navždy zůstanou sousedy. Obě města se ale ráda chlubí svým společným přeshraničním projektem – ACCES Hospodářský park, který vznikl hned v roce 1990 jako vlajková loď sloužící k obnovení tradice průmyslové a ekonomické spolupráce. Na současné ploše o výměře zhruba 80 ha (z toho 50 ha na české a 30 ha na rakouské straně) nabízí ACCESS Hospodářský park průmyslové pozemky s kompletní infrastrukturou a veškerými inženýrskými sítěmi. Firmy tak mají možnost zakládat provozovny přímo po obou stranách státní hranice a využívat výhody, které nabízí česká nebo rakouská lokalita. Tolik politika a obchod. Jak jsou na tom se svým vztahem k sousedům lidé, vědí jen oni sami.

Oficiální stránky města České Velenice

Oficiální stránky města Gmünd

(foto:redakce)