Vynucená sousedství (2) – Těšín

Historické zkušenosti nám dávají dobrou příležitost poučit se z minulých chyb a příště je nezopakovat. Ne vždy si však uvědomujeme historický kontext, ne vždy vidíme dál, než pár let zpátky a ne vždy si umíme spojit historické okolnosti a podmínky s těmi dnešními. Často se necháme zmást tím, že tatáž historická zkušenost se novodobě odehrává v jiných kulisách a máme proto neoprávněný pocit, že nyní se nemůže nic stát. Stejně tak, jako lidé se zkušeností fašistické totality se po druhé světové válce nadšeně vrhli do náruče totality komunistické, aby zabránili návratu fašismu, další lidé o pár let později, ve snaze nedopustit návratu komunismu, tiše a bez povšimnutí dovolují nástup nové totality, v moderním plášti a šik sestřihu.

Vynucená sousedství (2) – Těšín

Český Těšín, Polský Těšín

Historie Těšína a Českého Těšína se v mnohém nápadně podobá osudům Českých Velenic a Gmündu. I v Těšíně se po staletí (1337-1920) žilo v jednotě pod stejným panovníkem, stejně tak se střídala období rozmachu a úpadku nebo přicházely katastrofy jako zemětřesení či rozsáhlé požáry města v roce 1789 a 1836. Stejně tak jako Českým Velenicím nakonec zůstala okrajová, průmyslová část města, tak i česká část města Těšína přišla o své historické centrum, které zůstalo na polské straně hranice. Co však překvapuje je urputnost a zatvrzelost, se kterou bylo o toto slavné slezské město bojováno. A je až zarážející, jak polská strana dokázala využít jakékoliv historické příležitosti ke znovuspojení města.

Československo-polský spor o Těšínsko

Spor o území vypukl po rozpadu Rakouska-Uherska. Nástupnické státy Československo a Polsko se přely nejenom o Těšínsko, ale o další území jako třeba Oravu, Spiš, Kladsko a další. V mezičase, kdy se rozpadly mocnářské státní struktury, ale ještě nebyly založeny nové, se iniciativy na Těšínsku chopili Poláci a vyhlásili Těšínsko jako součást Polska, což potvrdili vojenským převzetím moci v noci z 31. 10. 1918 na 1. 11. 2018. Stejný den ovšem vyhlásila i česká strana svou suverenitu nad tímto územím, přičemž se opírala o historické lenní právo (území bylo od roku 1337 součástí Koruny české) a o strategický význam pro stát (jediná železniční spojnice mezi českým územím a východním Slovenskem). Posléze byla uzavřena prozatímní dohoda, kterou však brzy Poláci porušili, zejména tím, že na sporném území vyhlásili volby do polského Sejmu nebo organizovali odvody do armády. ČSR zareagovalo v lednu 1919 vstupem své armády a v tzv. sedmidenní válce převzalo nad územím plnou kontrolu.

Následovala ostrá mezinárodní reakce dohodových mocností (Francie, Rusko, Velká Británie), které si vynutily zastavení bojů a vyhlášení nové demarkační linie. Území bylo zařazeno pod mezinárodní kontrolu a definitivně o něm bylo rozhodnuto na základě pařížské smlouvy z července 1920, kdy došlo k rozdělení města podél řeky Olše. Velmi zajímavý je v tomto bodě spor mezi prezidentem Masarykem a ministrem zahraničí Benešem, který kvůli sedmidenní válce vypukl a který nám předává jasné signály, zvláště v budoucím kontextu. Masaryk totiž ozbrojenou akci na Těšínsku podporoval. Beneš naopak. V Paříži podlehl nevoli vedoucích států Dohody. Zatímco Masaryk na sklonku bojů tajně nařizoval vojskům, aby postupovala až do posledních chvil, Beneš pod tlakem vedoucích dohodových států důrazně žádal okamžité ukončení vojenského tažení. Po skončení bojů prezident Masaryk přijal důvěrně a se „zvláštní pochvalou“ velícího podplukovníka Šnejdárka. Beneš by naopak dal raději velící důstojníky ztrestat.

(Český Těšín – www.mapio.net)

Rozdělením města však klid nenastal. Došlo k paradoxní situaci, kdy obyvatelé české části se původně vyjadřovali pro připojení k Polsku a naopak. Na obou stranách řeky, tak vládla velká nespokojenost a rozčarování z nastolených poměrů. Situace se nadále zostřila v roce 1934 po podepsání německo-polského paktu o neútočení. Na 15. výročí sedmidenní války byly organizovány kampaně s národnostní tématikou, které měly za cíl ukázat, jak jsou polské menšiny v Československu utlačovány. Následovalo období naschválů a odvetných akcí jako třeba docházelo k vypovídání československých příslušníků z Polska a polských z Československa. Československé orgány zabavovaly polský tisk, několik set polských železničářů bylo z národnostně smíšeného území přesunuto do českého vnitrozemí. Aktivita Poláků neutichala, považovali území za svoje, a proto byl v roce 1938 vznesen požadavek na revizi pařížské dohody a připojení oblasti k polskému státu. Pomyslný hřebíček do rakve událostem zasadila Mnichovská dohoda. Od 2. října 1938 byla zahájena vojenská okupace českého území polskou armádou. Situace však neměla dlouhého trvání. Již rok na to území zabrali Němci a včlenili do Třetí říše.

Nekonečný příběh?

Vzápětí po ukončení II. světové války byl polský požadavek o připojení českého území znovu na stole. Opět byly vedeny propagandistické kampaně burcující Poláky a opět se vedla nekonečná jednání na nejvyšších úrovních. Bezvýsledně. Nakonec zasáhl Sovětský svaz a r. 1947 byla podepsána československo-polská dohoda, vracející územní poměry do předmnichovského stavu. Situace se uklidnila, ale napětí přetrvávalo až do roku 1958, kdy byla podepsána mezinárodní smlouva o vytyčení státní hranice. Že v oblasti není klid ani dnes, téměř po stu letech, svědčí různé aféry. Jako třeba ta kolem pomníku vztyčeného na počest legionáře Šnejdárka, kterého jedna strana vnímá jako okupanta, druhá jako hrdinu. Nebo kauza přeškrtaných polských názvů ulic z roku 2010.

Nezbývá než doufat, že historický relativismus, tak známý z posledních let, se zase nestane další záminkou pro vyvolání nových sporů. Přestože jsme dnes s polskými sousedy ve společném politickém a vojenském uskupení a jakýkoliv další pokus o anexi vypadá jako prostý nesmysl, zdá se, že určitá část lidí jenom čeká na svou novou příležitost. V tomto bodě je osud Těšína a Gmündu možná trochu odlišný, ale poselství je přesto zřejmé. Lidem v těchto městech by se vedlo lépe, kdyby je nikdy nikdo nedělil.

Úvodní foto: Cieszyn (www.czeiszyn.pl)


Mohlo by vás zajímat

Se službou výkup nemovitosti dostane prodávající peníze do 48 hodin

Se službou výkup nemovitosti dostane prodávající peníze do 48 hodin

Zdálo by se, že prodat nemovitost dnes není žádný problém. I přes koronavirovou pandemii je neustále velký zájem o koupi prakticky všech typů rezidenčních nemovitostí (bytů, domů, pozemků i rekreačních objektů). Poptávka vysoce převyšuje nabídku. Prodejci proto mají pocit, že jakmile dají svoji nemovitost na prodej, potenciální zájemci jim utrhají ruce.

V chaloupky stínu dobře. Češi znovu objevují kouzlo chat a chalup

V chaloupky stínu dobře. Češi znovu objevují kouzlo chat a chalup

Kdo by si to před pár lety pomyslel. Realitní trh zaznamenává enormní zájem o chaty a chalupy. Rekreační objekty jsou zkrátka v kurzu a koupěchtiví klienti se nebojí nákupu ani chat nebo chalup v dezolátním stavu. Pokud je to u lesa, v blízkosti chráněné krajinné oblasti nebo poblíž hor, miliony jen létají. Kde se to v Češích vzalo?