Jak řešit sousedské spory? | Díl 10 - Kolik jich v tom bytě vůbec je??

V domě si téměř nikdo na nic nestěžoval, i když to byla společnost pestrá, jak ze seriálu Byl jednou jeden dům. Z dvanácti bytů deset obývali jeho vlastníci a jen dva byli pronajaté. Bohužel nájemníci jednoho z nich postupně a se sílící intenzitou, začali narušovat ticho, pohodu, pořádek a klid v celém domě. Šlo o studenty, kterých bylo zkrátka moc a bylo je náležitě slyšet. A to téměř pořád.

Jak řešit sousedské spory? | Díl 10 - Kolik jich v tom bytě vůbec je??

Na Janu, která předsedala SVJ, se obraceli sousedé s prosbou o zjednání pořádku. Protože si už i ona začala připadat, jako na koleji za svých studentských let, nezbývalo jí, než se pustit do práce a situaci se pokusit řešit. Myslela si, že vše vyřídí jednoduše s vlastníkem bytu Markem, kterého dobře znala, a věřila, že s ním snadno najde společnou řeč. Jenže se ukázalo, že nájemní smlouva Marka se studentem Jonášem, byla značně vágní a neobsahovala nic, na základě čeho by se nájemce dal sankcionovat či v krajním případě vypovědět. V bytě žili oficiálně jen tři obyvatelé, kteří na oko dodržovali veškerá smluvní ujednání. Počtu tří ale zdaleka neodpovídala ani spotřeba vody rozpočítávaná dle počtu přihlášených osob, a zdaleka ani související hluk a nepořádek. Marek se pokusil s Jonášem vyjednávat o změně smlouvy či o ukončení smluvního vztahu dohodou, ale Jonáš o tom nechtěl ani slyšet. Podle svědectví nájemníků se v bytě běžně pohybovalo tak 10 osob a to i přes noc. Podle Jonáše šlo ale vždy výhradně o pouhé návštěvy. Situace se stávala nepřehlednou. Problémem byl kromě hluku, nepořádku a účtu za vodu i rozpočet nákladů na údržbu společných prostor, který pro Markův byt odpovídal pouze třem přihlášeným osobám. A to se nelíbilo ostatním vlastníkům. Janě nezbývalo, než kontaktovat právníka. Jeho rozbor situace jí však radost vůbec neudělal. Vyplynulo z něj, že na návštěvu si nájemník může přivést kohokoliv, kdykoliv a v jakémkoliv počtu. A jak dlouhá může být taková návštěva? Ani to zákon přesně nevymezuje - může prý trvat i v řádu týdnů. A co se týká případného poškození společných prostor, tak za tu nese odpovědnost vždy jen konkrétní pachatel, nikoliv tedy nájemce bytu, který zkrátka za své „návštěvy“ neodpovídá.

mediace

Jelikož právní řešení situace se zdálo velmi nejisté a zdlouhavé, spojila se Jana se zkušeným mediátorem, specializovaným na mediaci sousedských sporů. Mediačního jednání se kromě mediátora zúčastnili zástupci všech tří stran, neboť kromě Jany a Marka s ní souhlasil i Jonáš, za příslib, že se nebude muset podílet na nákladech za mediaci. Během společného jednání bohužel Jonáš stále zarytě trval na své pozici nájemce, který se ničeho špatného nedopouští a nevidí důvod, proč by měl cokoliv měnit. Mediátor se proto rozhodl pro oddělené jednání, které mu dávalo možnost promluvit si s každou stranou zvlášť. Po nějaké době a ujištění, že mediace je skutečně proces důvěrný a mediátor je vázaný mlčenlivostí, se Jonáš přeci jen trochu rozpovídal. Z obavy z vleklého a pro něj nákladného možného soudního sporu připustil, že jejich byt trvale obývá místo tří šest osob. Na přání Jonáše tuto konkrétní informaci mediátor stranám sice sdělit nemohl, ale i tak se mu podařilo strany nakonec dovést k mediační dohodě. V ní Jonáš souhlasil s přihlášením šesti osob místo stávajících tří. Současně souhlasil i se změnou smlouvy na dobu určitou a s novou možností pronajímatele pravidelně kontrolovat svou nemovitost.

Mlčenlivost mediátora Mlčenlivost mediátora má několik rovin. Mediátor je vázaný vnitřní mlčenlivostí, která mu neumožňuje bez souhlasu strany sdělit druhým stranám žádnou informaci získanou individuálně, například z odděleného jednání. Současně je také vázán vnější mlčenlivostí, kterou definuje § 9 Zákona o mediaci: „Mediátor je povinen zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s přípravou a výkonem mediace, a to i po vyškrtnutí ze seznamu. To platí i v případě, že nebyla uzavřena smlouva o provedení mediace.“ A konečně je vázán i mlčenlivostí soudní, což znamená povinnost nesdělovat žádné informace ani na výzvu soudu. Strany tak mohou probírat svůj spor bez obavy z možného použití informací v případném následném soudním sporu, který by mohl nastat ve chvíli, kdy strany k žádné dohodě nedospějí.

Více o KONSENZUALISTA

Přečtěte si také:

Díl 09 - V zajetí cigaretového kouře

Díl 08 - Pes, který štěká … terorizuje ostatní!

Díl 07 - Dojde až na soudní prodej bytové jednotky?

Zdroj foto: Pixabay


Mohlo by vás zajímat

Anonymita obyvatel v obytných domech jako trend moderní doby i přízrak nejistoty a nebezpečí

Anonymita obyvatel v obytných domech jako trend moderní doby i přízrak nejistoty a nebezpečí

Společné soužití mnoha lidí na malém prostoru, uspěchaná doba, změny pracovních návyků. To vše jsou příčiny, které narušují rodinné vztahy a o těch sousedských nemluvě. Tyto změny vedou k anonymitě a v sousedství nevyhnutelně k obavám, nedůvěře i neochotě se podílet na společné údržbě sdíleného majetku. Pokud jste správce nebo majitel nemovitostí, přistupte k řešení této situace komplexně.